Jelikož se moc závodů neúčastním, řekl jsem si že i z tohoto ne moc významného počinu by nebylo na škodu pár řádek sepsat. A taky běžně žádné souvislé texty nepíšu, tak alespoň příležitost oprášit své literární střevo. Kterým jsem tedy nikdy zrovna moc neoplýval, ale co už… Pár slov úvodem, Posázavské trilogie jsme se již párkrát účastnili. Jednou já s Michalem, pak Michal s Qubou a naposled (co jsem si vědom) já s Qubou. To byly ročníky cca 2008 – 2012. Z těchto tří klání měla nejrychlejší čas dvojice já – Quba, z čehož jsme usoudili, že prostě největší brzdou musí být logicky Michal! Závod se po nějaké době přestal pořádat, ale pak se znovu objevil spolu s covidem. Jak by ovšem dodali absolventi ekonomky, korelace neimplikuje kauzalitu! Na závod jsme se po obnovení s Michalem snad i přihlásili, ale já pak šel na operaci zápěstí a nakonec se ročník kvůli covidu myslím stejně zrušil.
V roce 2024 bylo extrémně teplá zima a jaro. Zima trvala přibližně týden v prosinci a pak začalo jaro. V dubnu začalo léto. Maruška měla termín porodu s Lotkou 20.4., což byl i termín trilogie. Že bych se měl účastnit nějakého závodu tedy nepřicházelo v úvahu. Nicméně Lotka se narodila už 6.4. a byla (snad i bude!) dost v pohodě. Když pak o týden později za červnového počasí na mě vyskočil FB post o trilogii, opatrně jsem se zeptal, zda by to třeba nešlo a dostal jsem zelenou!Michal dostal doma taky propustku a tak to hned hlásím. On je poslední dobou ve výrazně lepší kondici skrz svůj neúnavný a nezáživný drill :). Já se sice úplně neválím, ale vytrvalost není zrovna moje parketa. Očekávání byla jasná, já budu hebat a Michal bude mít poklidnou vyjížďku.Posázavská trilogie je závod dvojic, což mám rád. Když už něco takového absolvuji, tak ve dvojici je to prostě zábavnější. Je společný start, běží se dva okruhy z Týnce nad Sázavou, dohromady prý 15 km, reálně ale jen 13 km. Pak se skáče do lodi a jede se 16 km do Pikovic. Přičemž, když rozhycované nohy spláchne ledová vlna, má to neblahé důsledky na svalový komfort. Který se projeví v závěrečné etapě, mtb návrat do Týnce. 25 km, ale skoro 700 m převýšení terénem. Tam se láme chleba. Naše dosavadních zkušenost říkala, že kdo je na háčku na lodi, toho čekají na kole solidní křeče.Pár dnů před startem se však rapidně zhoršovalo počasí. Zhýčkaný dosavadními teplými dny jsem z 6‑8 °C v předpovědi radost vskutku neměl. Bylo tedy potřeba poctivě naplánovat vrstvy a depa, protože různé etapy vyžadovaly značně rozdílné oblečení. A pokud bych onemocněl tak mě doma zabijou. S živými vzpomínkami na probíjející svaly na kole jsem taky doma hledal cokoli na křeče. Našel jsem jen „peroxid hořčíku“, u čehož jsem si nebyl jistý, jestli je to zdravotní přípravek nebo čistič ucpaných odpadů. No beru s sebou kdyby přišlo na nejhorší.Ráno mě auto zdraví rozsvícenou sněhovou vločkou. Tu jsem neviděl téměř celou zimu. Prší a má i celý den. S obavami dobaluji poslední variantu oblečení a odevzdáváme kola a věci do depa. Druhou sadu do připravené Vydry. Minulé ročníky sice nebyly žádná masovka, ale konkurenci člověk rozhodně měl. Zdá se, že po obnovení je to akce poněkud komornější, v kategorii je jen 7 dvojic. Michal se zná obviously s každým. Prezentace odpovídala komornosti a nemusím ji ani redakčně krátit:„Běh je jako loni. Jen vzadu to je vedený lesem.“ O dvojici holek, které tu jsou zdá se poprvé, se pokoušejí mdloby. Pak nám jak z rychlíku popsal, jak jet všech 7 jezů, což si asi nemohl zapamatovat vůbec nikdo. No jdeme se proběhnout a startuje se. Já běžel, co jsem zvládl, zatímco Michal si takticky povídal s konkurenty, čímž je vysiloval a pak mě doběhl. V druhém kole kupodivu i pár lidí předbíháme a s radostí zjišťujeme, že běh není 15, ale 13 km a jsme u lodí. Oblékáme kalhoty a frčíme, on naštěstí na háčku. Překvapivě předjíždíme 2 lodě. Postupem času si Michal lehce stěžuje na zmrzlý ruce, ale mám ještě rezervní rukavice na windsurf a jsme tak docela v komfortu. V depu totiž vidíme, jak to dopadá, když se někdo zapomene podívat na předpověď. Lidi, co se nejsou schopný vzít do ruky ani skleničku s čajem, natož se převléct. Sundáváme kalhoty a bereme teplejší vršek. Já hlavně lyžařský rukavice. Na rozdíl od Michala, což se časem projeví. No na kole se nejvíce ukazuje rozdíl v naší fyzičce. Já točim nohy takřka bez výkonu. Když je silnice nahoru tak mě Michal tlačí silou snad větší než vydávám sám. Dojíždíme Michalovy kamarádky a je mu blbý mě tlačit, když jsme jim furt na dohled. Ale má sebeúcta s tím takový problém nemá, takže dostává pokyn makat. Čistě svoji silou bych jim ujel bůh ví kdy. Pak nás dojíždí nějakej týpek, kterej očividně má více sil než já, ale zase z kopce mu to moc nechutná. Ale díky naší strategii, že jsme ho vždycky upozornili, že támhle 20 m zpátky zapomněl cvaknout kontrolu atd. jsme s nim stále v kontaktu. No než nastal hlavní výšlap v terénu, pak byl v tahu. Michal by jel moc rád jeho tempem, protože skrz tenoučké rukavice mu začíná být kurva zima na ruce. Prej tím nějak obecně trpí. Hovno, s tímhle by zmrznul každej :D. No pak to bylo docela zábavný. Do kopce jsem kňučel já, zatímco on vystřelil jak z děla. A z kopce jsem já jásal a valil to a on skřípal zubama zimou. Pak už nás čeká závěrečný sjezd do Týnce. Už i mně začíná být zima a začali mi probíjet celý stehna křečemi. Ale na peroxid to radši nevidím. Michalovi už se nejspíš odkrvily všechny končetiny, ale cíl je na dohled.V cíli se občerstvujeme a s překvapením se dozvídáme, že jsme v kategorii druzí. No na bedně jsem možná ještě nestál a dostaneme nějaké drobnosti. Všichni jsme totál zasraný, ale šťastný, že jsme v celku. Ukazuje se, že letošek byl hlavně o přípravě oblečení, někteří to celkem protrpěli. A pak zpátky k rodinám, bylo to fajn! Na závěr časy a pořadí v disciplínách:
Běh: 1:04:31 – 3/7
Voda: 2:00:28 – 1/7
Kolo: 1:43:00 – 2/7
Celkem: 4:47:59 – 2/7
