Když jsem byl tázán, jestli nechci napsat report z Valachymana, tak se mi do toho nechtělo. Přišlo mi, že není o čem psát. Pak jsem si ale uvědomil, že by mohlo být prima si za třeba 15 let přečíst, co jsme spolu prožili. Tak tedy…
Milý budoucí Vítku!
7.8. 2021 měl Petr s Mončou svatbu v Hustpečích nad Bečvou. V pátek o den dříve se pořádal krátký Valachyman triatlon (250 m, 11 km, 4 km). Petr s Michalem, Martinem a Tomem se přihlásili, ale mně se do toho nechtělo. Nejen že člověk takovou akcí zabije celej den, což se před rodinou hůře obhajuje, ale plavání je pro mně za trest. Ale přemýšlel jsem o tom.
Když už člověk jede na svatbu takovou dálku, tak jsem si myslel, že bychom mohli dát Bejking týden v Beskydech, ale z toho sešlo. Sehnal jsem nakonec ubytko aspoň pro moji rodinu. Jak se odjezd blížil, tak Michal zjistil, že to naše ubytko je vlastně hned vedle startu a že jim mám poskytnout azyl. To mě zviklalo a klukům jsem oznámil, že teda pojedu nakonec taky. Petr se nicméně dozvěděl, že “se společně rozhodli, že se neúčastní” (zdravím Kačera a Kláru!) a tak mi přenechal startovný.
Na startu zjišťuju, že bez covid testu (pro budoucí já, covid byla ta rýmička z číny) se můžu jít klouzat a tak jdu s prosíkem za Marťasem pro samotest. Místo petrova XXXXXXL trička si vezmu L a jdu zjišťovat co mám kam uložit, napíchat, připravit atd. Přece jenom, je to má triatlonová premiéra a tak vím kulový.
S klukama (kromě Toma, kterej je někde vzadu) startujem intervalově s rozdílem pár desítek vteřin, tak jsem byl zvědavý na setkávání. Stoupáme si do řady jak na jatkách a pomalu se blížím k té černé hlubině. Po skoku zjišťuju, že voda je docela fajn a tak nasadím své profi prsa a čekám, kdy mě Martin předplave. To se děje až u cíle, tak gut. No nejhorší za sebou tak nasadím sprint v depu a hurá na kolo. Ztrácím drahocené vteřiny při soukání se do drezu s číslem a Martin mi už ujíždí. Nicméně doháním ho po úvodní lehce bahnité vsuvce. Na pár vteřin si užiju háku ale při střídání koukám, že už jedu sám. Dál pak rozdílem třídy předjíždím všechny holky a kupodivu mě nikdo nepředjíždí až do depa. Při běhu vyhlížím Michala, ale cesta tam se nějak táhne. Konečně se míjíme a pak už je otočka a frčím zpátky. Pak se potkávám s Marťasem. Byl jsem, zvědav, kdo je na tom vlastně s časem lépe. Ani při běhu mě nikdo nedává a já drtivě předbíhám všechny důchodce a invalidy. V cíli zjišťujem, že máme +- stejné výsledky, což je pro mě prima pocit, protože zas tak netrénuju. Rozhodně né plavání.
Výsledková tabule nakonec ukazuje následující:
- Michal 8.
- Vítek 19.
- Tom 22.
- Martin 24.
Z asi 74, takže docela pěkný. Já jdu plnit své rodičovské povinosti a kluci se jdou vožrat. Ale já si to bohatě vynahradím další den na svatbě!